Čtyřdenní pracovní týden - pokus na Novém Zélandu slaví obrovský úspěch.

Firma "Perpetual Guardian" na Novém Zélandu zavedla pokusně čtyřdenní pracovní týden. Zaměstnanci přitom za zkrácenou dobu stále dostávali plnou mzdu. Výsledek je ohromný. Spokojení a odpočatí lidé zvládají za kratší dobu to samé, co dříve v pěti dnech. Jejich produktivita dokonce ještě lehce stoupla. 

PODLOŽENO VĚDECKÝMI DATY

Ředitel společnosti, pan Andrew Barnes, byl s výsledky nadmíru spokojen. Dokonce tak, že zavedení čtyřdenního pracovního týdne nyní u správní rady prosazuje natrvalo. Nejedná však jen na základně svého dobrého pocitu. Aby byly výsledky pokusu objektivně změřeny, byli přizváni nezávislí experti: Jarrod Haar, profesor na Auckland University of Technology a Helen Delaney, doktorka působící na University of Auckland Business School. Zpočátku panovaly obavy, aby se zaměstnanci necítili pod velkým tlakem, že musí za kratší dobu stihnout stejný kus práce. Ukázalo že však, že opak byl pravdou.  

DVOJITÁ VÝHRA

Ve firmě, která zaměstnává 240 pracovníků, se provádělo dotazníkové šetření, které zjistilo mimořádné zlepšení. Před zavedením se 45% lidí cítilo ve stresu, po něm pouze 38%. Díky většímu podílu volného času se "work-life balance" zvýšila z 54% na 78%. Deklarovaná motivace a odhodlání se u pracovníků po zkrácení pracovní doby zvýšilo o celých 20%. 

Ředitel společnosti k tomu dodává, že jednotliví vedoucí oddělení nezaznamenali žádný pokles v celkovém výstupu. Snížení pracovní doby nemělo žádný efekt na plnění týdenních povinností. Podle provedené analýzy dokonce došlo k mírnému zlepšení. Ředitel zmíněné firmy neskrývá nadšení:  "Zaznamenali jsme masivní zvýšení motivace a spokojenosti pracovníků, zároveň taky masivní nárůst v odhodlání nadále pro firmu pracovat a zároveň s tím nenastal žádný pokles ve výstupu." říká Barnes. 

PRODUKTIVITA SE MUSÍ PĚSTOVAT, NE ŽDÍMAT

Andew Barnes tvrdí, že jde o to, zaměřit se na produktivitu, nejen tupě hledět na počet odpracovaných hodin. Tento přístup by dokonce mohl výrazně napomoci řešení "gender inequality" tedy nerovnosti v pracovních podmínkách mezi muži a ženami. "Pokud se matka nebo otec vypořádají se svojí prací za kratší dobu, není důvod dávat jim menší než plnou mzdu." tvrdí pan Barnes. "Pokud můžeme nechat rodiče trávit více času se svými dětmi, co je na tom špatného?" pokládá řečnickou otázku. 

EVROPA NEZAOSTÁVÁ

Tento pokus není první svého typu. Švédské firmy jsou známým průkopníkem šestihodinové pracovní doby. Stejně jako u protinožců se i u seveřanů ukazuje, že trávit v práci celý život prostě efektivní není. Automobilka ve švédském Goteborgu tuto praxi spustila jako první už před 15 lety. Díky tomu zvýšila své zisky o 25% a získala k tomu ještě navíc velmi spokojené zaměstnance. 

Je přitom mimořádně důležité zdůraznit, že se při prosazování těchto pokusů nejedná o centrální vládní nařízení. Naopak. Firmy to dělají samy, protože na základě svého svobodného úsudku věří, že se to jednoduše vyplatí. 

NOVÝ ZÉLAND, ZAPOMENUTÝ SVĚTOVÝ LEADR

Relativně malá země s 4,6 miliony obyvatel není průkopníkem velkých změn poprvé. V roce 1894 zde byla vůbec poprvé na světě zavedena minimální mzda. Penzijní systém na Novém Zélandu fungoval už od roku 1898 a se svým silným sociálním systémem byla tato malá země jednou z nejvyspělejších na planetě. Ještě v první polovině 20. století měl Nový Zéland v průměru asi 140% HDP na osobu oproti západní Evropě. Nic ale netrvá věčně a od 50. let minulého století začínal zaostávat. 

Jednou z cest, jak opět zvýšit produktivitu práce, může být právě čtyřdenní pracovní týden. A pokud bude nadále takto úspěšná, může se stejně jako progresivní projekty z konce 19. století rozšířit po celém světě. Pokud se to povede, můžeme z toho těžit všichni. 

Další články na blogu NaRovinu: 

Zdroje: