Česko prodělalo rekordní nárůst příjmové nerovnosti

Česká republika se stala smutným rekordmanem v růstu příjmové nerovnosti. Takzvaný Giniho koeficient, který měří rozdíly mezi bohatými a chudými, vzrostl od počátku 90. let minulého století do současnosti o 32,1%. V Evropě už horší vývoj zažilo už jen Rumunsko a Slovensko.

PRAVDA O NEROVNOSTI

Zvyšování příjmové nerovnosti uvnitř vyspělých zemí je faktem už posledních několik desítek let. Giniho koeficient, který příjmovou nerovnost měří se ale bohužel ve velkých médiích objevuje jen jako "stavová veličina". Často si pak můžeme přečíst, že Giniho koeficient je v Česku mimořádně nízký v porovnání s dalšími zeměmi EU. Tento pohled je ale neúplný a klamavý. Díky údajům Světové databáze příjmové nerovnosti (World income inequality database) je ale možné sledovat většinou médií neprávem opomíjený jev: vývoj nerovnosti.

Od počátku devadesátých let až do současnosti se propast mezi bohatými a chudými nejvíc rozšířila v Rumunsku (o 54,6%) dále u našich sousedů na Slovensku (o 35,0%) a následně u nás v Česku (o výše zmíněných 32,1%). V tomto nešťastném srovnání evropských zemí vychází Česká republika na nelichotivé broznzové pozici. Výrazně rostla nerovnost také v Bulharsku (21,5%), Itálii (18,6%) nebo Španělsku (13,5%). Opačný trend je bohužel spíše vzácností. Snížit za poslední čtvrt století příjmovou nerovnost se podařilo například v Irsku (-13%), ve Slovinsku (-7,9%) nebo v Estonsku (-7,6%).*

Co za růstem příjmové nerovnosti stojí? Důvodů existuje celá řada a ekonomové nad nimi vedou dlouhodobou debatu. Jednou z možných příčin mohou být technologické změny, proces globalizace nebo pokles odborové angažovanosti. Často se nicméně mluví o politických důvodech: uplatňování politiky "laissez-faire", deregulace trhů, nižší ochrana zaměstnanců a bezbřehá důvěra ve volné trhy. Zatímco v západní Evropě a v USA se na tuto linku nastoupilo v 70. letech spolu s vládou Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové, Česko si touto fází prošlo v 90. letech spolu s Václavem Klausem a Vladimírem Dlouhým.

SKUTEČNÁ TVÁŘ NEROVNOSTI V ČESKU

V médiích vidíme často mezinárodní srovnání, ve kterých Česká republika vychází jako evropský "premiant". Do značné míry se ale jedná o iluzi. Ve skutečnosti je příjmová nerovnost v Česku reálný problém. Jak je to možné? Běžné srovnání zemí na základě momentální hodnoty Giniho koeficientu může být jednoduše zavádějící. Země se stejným Giniho koeficientem můžou mít naprosto odlišnou životní úroveň obyvatel. Nerovnost nabývá různých tvarů a projevuje se jinak pro jiné sociální vrstvy. I proto je zásadní dívat se nejen na stav, ale na vývoj v čase. Ostatně zpravidla neřešíme výši HDP, ale hospodářský růst - obvykle neřešíme měnovou zásobu, ale výši inflace. V otázce příjmové nerovnosti bychom měli přistupovat obdobně.

Česko jako rovnostářská bašta je mýtus. Fakt, že jsme za posledních 30 let zažili v Evropě 3. největší růst Giniho koeficientu je jen špička ledovce. Nerovnost se v praxi projevuje naprostým odtržením nejbohatších vrstev od zbytku společnosti, strádáním a zmenšováním střední třídy a také nárůstem chudoby. Nejde jen o to, že dvě třetiny pracujících nedosáhnou na průměrnou mzdu. Příznaky jdou hlouběji. V Česku je stále přes 800 tisíc lidí je v exekuci, což představuje téměř každého desátého dospělého. Na ulicích žije podle odhadů až 70 tisíc lidí, což je stejně, jako celé jedno krajské město. A konečně: nejbohatší Čech vlastní majetek tak velký, že odpovídá asi 850 000 průměrných ročních mezd (v hrubé výši). Kdo patří mezi šťastnější menšinu v republice a průměrnou mzdu má, dosáhne takového majetku možná tak v příští Velké době ledové. Tedy - samozřejmě jen v tom případě, že nebude platit daně. Ale jelikož běžní občané na rozdíl od velkých korporací daně platit zpravidla musí, bylo by to pravděpodobně ještě později.

ZA VŠECHNO SI MŮŽEŠ SÁM

Říká se, že každý se může stát miliardářem. Tohle tvrzení dává smysl ale leda tak z toho pohledu, že to technicky nikomu nezakazuje zákon. Přitom pokud tomuto tvrzení věříte a miliardář nejste - znamená to, že je to jen vaše chyba. Tak to ale není. V reálném světě samozřejmě nemůže být každý miliardářem. A nemusíme jít ani tak daleko. Nemusí jít hned o miliardy. Každý, kdo chce v dnešním světě jakkoliv uspět, naráží na hranice systému.

Realita je taková, že nad pílí, pracovitostí a schopnostmi často vítězí "správné" zázemí a "správné" kontakty. Vysoká příjmová nerovnost znamená nížší sociální mobilitu. Jinak řečeno, čím více nerovná naše společnost bude, tím víc bude životní úroveň a postavení záležet na původu a méně na vlastních schopnostech. A to je jen jeden z mnoha nákladů, které nerovnost přináší. Mezi další může patřit větší riziko hospodářské krize, nebo radikalizace společnosti.** 

Tržní hospodářství je sice to nejlepší, co máme, ale zdaleka to není dokonalý systém. Příjmová nerovnost a snížená sociální mobilita jsou symptomy dědičných chorob, které musí společnost neustále držet pod kontrolou. Pokud se to nepodaří, cenu za to budeme platit všichni, bez ohledu na to, do jaké sociální vrstvy patříme. 

Další články na blogu NaRovinu: 

Zdroje: