Když porazíme nerovnost, zastavíme i epidemii násilí

Média jsou plná zpráv o útocích ve školách, střelbách v nemocnicích a dokonce masových vraždách. Náš svět je na jedné straně nesmírně bohatý ale na druhé straně násilný a neutěšený. Podle vědců je jednou z příčin prohlubující se nerovnost mezi bohatými a chudými. Ta vede k pocitu strachu, ohrožení a relativní deprivace.

ŽIJEME V NEMOCNÉ SPOLEČNOSTI

V červenci 2011 odpálil norský neonacista Anders Breivik bombu a následně se vydal střílet po mladých lidech na ostrově Utoya. Zemřelo celkem 77 lidí. V listopadu 2015 zabila skupina teroristů napojených na Islámský stát v centru Paříže a v klubu Bataclan celkem 130 lidí. V květnu 2017 odpálil mladý Brit libyjského původu bombu na koncertu Ariany Grande a připravil o život 22 lidí a dalších víc než sto zranil.

Svět ve kterém žijeme je na jedné straně plný přebytku a luxusu ale na druhé straně přetéká strachem a beznadějí. Nekončící teroristické útoky jsou děsivou součástí naší společnosti, na kterou si v posledních letech musíme zvykat.

"Míra násilí silně souvisí s chudobou, špatným rodinným zázemím a především s úrovní příjmové nerovnosti."

Tragédie se bohužel netýkají jen zahraničí. V únoru 2015 zastřelil starší muž v Uherském Brodě v restauraci Družba 8 lidí. Než spáchal sebevraždu, zavolal do televize Prima a vysvětloval, že: "... mu spousta lidí ubližuje, že je šikanován a úřady to neřeší". Obdobně tragická událost se stala v prosinci 2019. Muž středního věku zastřelil ve fakultní nemocnici v Ostravě sedm lidí a následně sám sebe. Dle dosud neověřených informací si vsugeroval těžkou nemoc a byl zoufalý, když ho lékaři diagnostikovali jako zdravého a neléčili.

JAK NEROVNOST PLODÍ NÁSILÍ

Co přesně vede jedince aby spáchal takto ohavný čin? Co se děje v hlavě násilníka nebo teroristy? Psychiatr James Gilligan z lékařské fakulty na Harvardu, který se více než třicet let zabýval kriminalitou a její prevencí, tvrdí, že páchání násilí představují "pokusy zbavit se pocitu hanby a pokoření - pocitu, který je bolestivý a může být až zdrcující a nesnesitelný - a nahradit ho jeho opakem, pocitem hrdosti."*

Zmíněný profesor dokonce říká, že "se ještě nesetkal se závažným trestným činem, který by nebyl vyvolán pocitem hanby a ponížení."* Výčet útoků uvedený výše je smutným dokladem tohoto faktu. Tyto pocity se mohou objevovat v různých zemích i obdobích v odlišné míře. Silně ale souvisí s chudobou, se špatným rodinným zázemím a především s úrovní příjmové nerovnosti.

Akademici a výzkumníci se přirozeně snažili vztah těchto dvou jevů empiricky a vědecky změřit. Výsledek? Autoři zkoumající odlišné země v odlišných obdobích docházejí většinou ke stejnému závěru: kde je vyšší nerovnost, tam je vyšší míra násilí. Převratná publikace "Rovnováha" autorů Richarda Wilkinsona a Kate Pickettové nachází jasnou korelaci nerovnosti a množství násilných zločinů ve vzorku zemí OECD a dokonce i v regionálních datech USA a k tomu navíc dává bezpočet příkladů obdobných studií, které dochází ke stejnému závěru.

TEORIE RELATIVNÍ DEPRIVACE

Nikoliv obecně na násilí, ale konkrétně na teroristické činy se zaměřili další autoři, Tim Krieger a Daniel Meierrieks z německé univerzity ve Freiburgu. Svou analýzu pojali velmi důkladně. Vztah nerovnosti a terorismu testovali na celkem 114 zemích a to za období mezi roky 1985 až 2012. K čemu dopěli? Nejen, že prokázali jasný vztah, ale také identifikovali hlavní důvod proč.

Dle německých výzkumníků je na vině jev zvaný relativní deprivace. Ten znamená, žě lidé žijící v určité sociální skupině poměřují svůj stav s jinou částí společnosti. Pokud jsou na tom oproti své "referenční skupině" špatně, mohou se u nich začít projevovat pocity frustrace. Pokud je relativní deprivace silná, může přerůst v oranizovanou akci a to dokonce i násilnou. Tato teorie v principu potvrzuje to, co tvrdí profesor Gilligan a autoři Wilkinson s Pickettovou.

S NEROVNOSTÍ I NÁSILÍM MŮŽEME BOJOVAT

Za násilím stojí pocity hanby a pokoření, které jsou často výsledkem ostrého soupeření o sociální status a to je zase nevyhnutelným důsledkem nerovnosti. Z toho plyne jasná otázka: Můžeme bojovat proti násilí tím, že porazíme nerovnost?

Němečtí výzkumníci z Freiburské univerzity tvrdí, že ano. Jejich výzkum dokazuje dvě zásadní věci. Tou první je, že politika státních redistribucí může skutečně nerovnost snížit. A tou druhou je, že země s vyšší mírou redistribuce mají statisticky váznamně nižší počet teroristických útoků. Přesně tak. To znamená, že dobře nastavený sociální a daňový systém je zcela klíčový a je právě tím správným nástrojem pro boj s epidemií násilí.

Je čas otevřít oči. Nežijeme v ekonomickém modelu. Žijeme v lidském světě, který je podřízen společenským normám, kulturnímu smýšlení a taky emocím. Na to pouhá rovnice maximalizace zisku nestačí. S neduhy naší společnosti můžeme bojovat jen pokud si uvědomíme jednu zásadní věc. Naše společnost není jen prostým součtem nezávislých individuí. Ne. Všichni jsme na jedné lodi.

Další články na blogu NaRovinu:

Zdroje: