Bude krize? Tři scénáře dopadů epidemie na hospodářství

Po Číně se epicentrem nákazy koronaviru stala Evropa. Regiony, dokonce i celé členské státy se ocitají v karanténě. Obchody i prodejny jsou zavřené, firmy zastavují výrobu, dříve přeplněné ulice zejí prázdnotou. Máme se bát krize? Možná. Dle mého názoru existují tři možné scénáře budoucího vývoje.

1. SCÉNÁŘ: KRÁTKÝ POKLES A RYCHLÉ ZOTAVENÍ

Nikdo dnes nemůže přesně vědět, jak dlouho budou nákaza a sní spojená drakonická opatření trvat. Optimistické odhady tvrdí, že bychom se s virem mohli vypořádat do začátku léta. Teplé počasí virus zastaví obdobně, jako chřipkovou sezónu.

Pokud by k tomu došlo, o žádné ekonomické katastrofě by nemohla být řeč. Ekonomika by v daném čtvrtletí propadla, ale následně by se zase rychle zvedla. Proč? Pokles zapříčiněný vnějším faktorem by totiž neměl důvod pokračovat. Poptávka by se obnovila, lidé by se vrátili do práce a firmy by opět rozjely výrobu. S malou přestávkou bychom se vrátili tam, kde jsme byli na konci minulého roku.

Podle některých ekonomů by ani měsíc současných opatření neměl fatální dopad na hospodářství. Ojedinělé podniky můžou zbankrotovat, ale lidé by neměli mít problém si najít rychle práci na jiné pozici, protože ekonomika jako taková bude po odvolání současných opatření zase šlapat.

Důsledky tohoto scénáře jsou v zásadě ty, které už vidíme dnes. Někteří lidé bojují s krátkodobým výpadkem příjmů, jiní řeší hlídání dětí, první lidé přicházejí na úřad práce. To jsou hmatatelné důsledky, které už lidé pociťují na vlastní kůži. Když ale za několik týdnů nebezpečí pomine, hospodářství a ekonomický život se dokáže rychle zregenerovat.

2. SCÉNÁŘ: RECESE, KTERÁ POVEDE K SOCIÁLNÍMU KOLAPSU

Překonat epidemii ale může trvat déle. Pokud nás teplé počasí nezachrání, budeme muset čekat, až lékaři přijdou s efektivní léčbou nebo očkováním. Jak dlouho to potrvá? To nemůže nikdo vědět jistě. Můžeme čekat až do konce roku, nebo i déle. A po celou tu dobu budou ve větší či menší míře platit tvrdá vládní opatření omezující šíření viru.

Ve chvíli, kdy by pokles hospodářství pokračoval druhé čtvrtletí v řadě, ekonomika spadne do recese. Na povrch by začala vyplouvat všechna nevyléčená traumata českého hospodářství, která byla v předchozích letech schována pod rouškou ekonomického růstu.

Recese by dopadla nejvíc na nejslabší. Lidé, kteří by přišli o své příjmy, začnou mít po určité době vážný problém splácet hypotéku. Ještě hůř by na tom ale byli lidé, kteří neplatí hypotéku, ale nájem. Zatímco splátky by snad bylo možné skrze tlak vlády a národní banky odložit, vlastníci nemovitostí můžou tváří v tvář nejisté budoucnosti na pravidelných platbách trvat. Začal by hrozit skokový nárůst počtů lidí bez domova.

Dosud nízká nezaměstnanost by začala narůstat. Nejdříve by to pocítily venkovské a periferní regiony, později i zbytek země. V krátké době bychom se mohli vrátit do situace ze zimy 2013, kdy bylo na úřadech práce přes 600 tisíc lidí. Kvůli nemožnosti jakéhokoliv smysluplného podnikového plánování by rapidně poklesl počet nově nabízených pracovních míst. Vrátit se zpět do zaměstnání by se stalo nadlidským úkolem.

Největší riziko je ale ukryto ještě jinde. České domácnosti, které kvůli nízkým mzdám nemají často ani minimální finanční rezervy, by v důsledku recese mohly začít krvácet. Tři miliony obyvatel splácí v současnosti nějakou formu půjčky, ale přitom pětina lidí nemá rezervu ani výdaj ve výši 11 200 korun. Bez rázného zásahu centrální banky by mohlo hrozit, že v exekuci nebude každý desátý, ale rázem každý třetí dospělý.

Až by se virus podařilo konečně zastavit, ekonomika by se začala obnovovat. Byl by to ale proces pomalý a bolestivý. Vnější vliv, který recesi vyvolal už by byl pryč, ale zůstala by po něm sociální katastrofa: nezaměstnanost, exekuce a lidé bez střechy na hlavou.

3. SCÉNÁŘ: KRUTÝ NÁVRAT DO ČASŮ FINANČNÍ KRIZE

Pokud léto a teplé počasí síření nákazy nezastaví, může to nejen probudit strukturální socioekonomické nerovnosti v Česku, ale v celé Evropě. Nejčernější možný scénář nespočívá v samotném nebezpečí, že se budeme s koronavirem potýkat dlouho. Ten nejhorší představitelný výsledek je, že zdlouhavá pandemie odkryje všechny nevyléčené staré rány, na které jsme v minulých letech zapomněli.

Hororový scénář by odstartoval krachem italské ekonomiky, která se už dnes potácí nad propastí. Hrubý domácí produkt stagnuje, nezaměstnanost se drží mezi 10 - 12%, příjmová nerovnost je jedna z nejvyšších v EU a státní rozpočet se topí v obrovských dluzích.

Aby se země vyrovnala s následky epidemie, která na ni udeřila s mimořádnou silou, musela by se zadlužit ještě více, než dnes. Ale každá další půjčka by byla dražší než ta předchozí. Až by se dostal do problémů soukromý bankovní sektor, Itálie by vyhlásila bankrot.

Rázem bychom se vrátili do časů finanční a dluhové krize. Byl by tam ale jeden velký rozdíl. Minule to bylo Řecko, které táhlo eurozónu ke dnu. A zatímco Řecko tvoří jen nepatrné 1-2% HDP Evropy, Italská ekonomika je po Německé a Francouzské největší v Unii. Pokud by Itálie vyhlásila bankrot, důsledky by byly mnohem tvrdší.

Všechny otázky kolem udržitelnosti projektu společné měny, nevyřešené fiskální unie, nebo přehlížených daňových rájů uvnitř EU, by opět začaly plnit hlavní titulky novin. Nerovnost mezi jihem a severem, mzdový příkop mezi novými a starými členskými státy, dlouhodobá nezaměstnanost ohrožených skupin obyvatel. Žádnou z těchto otázek totiž Evropa během minulých let nedokázala uspokojivě vyřešit. Bohužel ne. Jen schovat pod pláštěm mírného ekonomického růstu.

Je to představa z říše nočních můr. Ale nemůžeme ji vyloučit. Obnova by trvala mnohem déle než v předchozích dvou scénářích a především by vyžadovala hluboké a tvrdé reformy.

DOUFAT V NEJLEPŠÍ, PŘIPRAVIT SE NA NEJHORŠÍ

Upřímně doufám, že z předložených scénářů skončíme u prvního. Přál bych si, aby teplé počasí epidemii zastavilo a aby se za pár týdnů do Česka i do Evropy vrátil normální život. Pravda ale je, že dnes nemůže nikdo vědět, co přinese budoucnost. Nedokážu posoudit, jaká je pravděpodobnost jednotlivých scénářů, ale vím, že kterýkoliv z nich se může stát realitou.

Pokud bude epidemie trvat dlouho, budou pro zamezení sociální katastrofy zapotřebí mnohem rozsáhlejší a razantnější kroky, než v současnosti schvaluje vláda. Určitým důvodem k optimismu je nicméně fakt, že v minulých letech měla Česká republika v průměru vyrovnané rozpočty. Zadlužení je nízké a máme prostor pro ochranu lidí nejen zdravotně, ale i materiálně.

V  případě, že epidemie potopí podlomenou italskou ekonomiku, hrozí, že se vrátíme do časů finanční a dluhové krize - ale násobně horší. Nikdo by si tuhle možnost neměl přát. Pokud k ní ale dojde, můžeme ji alespoň využít jako příležitost pro vybudování nové Evropy. Takové, která bude založená na vzájemné solidaritě, rovnosti a udržitelnosti. Jiná totiž bude odsouzena své chyby opakovat znovu a znovu. Ať už kvůli hypoteční bublině, virové epidemii, nebo jiné příčině. 

Další články na blogu NaRovinu:

Zdroje: