Máme všichni rovné šance?

Máme všichni stejnou šanci stát se úspěšnými? Vypracovat se od ničeho ke slibné kariéře nebo výnosnému podnikání? Kdysi možná. Dnes ale systém selhává. Příjmová nerovnost je na historických maximech a propsat mezi bohatými a chudými se rozevírá. 

SVĚTOVÁ EKONOMIKA NA ŠIKMÉ PLOŠE 

Bohužel se nejedná o nový trend. Ekonomové především v Západní Evropě a Spojených státech už dlouho upozorňují na nebezpečné tendence, které mají své kořeny už v 70. letech 20. století. K nám ale tyto hlasy doznívají jen málo. Zdá se, že v českém prostředí nepřestal vládnout obdiv k volnému trhu bez přívlastků. Čelíme dnes však zásadní hrozbě, kterou nelze přehlížet, protože má zásadní vliv na život každého z nás. Nerovnost totiž není jen nespravedlivá, ale je taky silně škodlivá pro ekonomiku. Při prvním pohledu na historický vývoj nerovnosti je zřejmé, že za poslední století jsme zaznamenali dva extrémy. První přišel za Velké krize na konci 20. let minulého století. Ten druhý se časově kryje s příchodem finanční krize z roku 2008. 

USVĚDČENÝ VINÍK KRIZÍ

Časová souvislost mezi největšími světovými krizemi posledního století s extrémní nerovností není náhoda. Souvislost dokazuje více autorů a dokonce i ekonomové Mezinárodního měnového fondu dnes uznávají, že je potřeba posílit kupní sílu nižších příjmových skupin, aby se budoucím propadům zabránilo. Mechanismus spouštění krize funguje následovně: se zvětšující se nerovností se nejbohatším dostávají do rukou nové zdroje, zatímco nižším a středním třídám klesá reálná mzda. Aby si tyto skupiny udržely životní úroveň, je často potřeba se zadlužit. 

A skutečně i krizi v roce 2008 předcházel masivní růst spotřebitelských úvěrů. Opačný pól společnosti je naopak zásoben zdroji, pro které už jen těžko hledá využití. A tak začínají nejbohatší skupiny a instituce investovat do krátkodobého a velmi rizikového kapitálu. Z obou popudů zároveň vzniká výbušná směs, které ekonomové říkají spekulativní bublina. To je přesně případ krize z roku 1929 i 2008. Oběma předcházela extrémní příjmová nerovnost. Alarmující ale je, že ani deset let po vypuknutí finanční krize se nerovnost nepodařilo snížit. Spíš naopak.  

STATISTIKY JSOU NEÚPROSNÉ

Agentura Oxfam, která se problematikou zabývá, konstatuje šokující fakta. Za rok 2017 šlo 82% veškerého vytvořeného bohatství k vrchnímu jednomu procentu lidstva. Chudších 50% za poslední rok nezískalo nic. Nefungující systém napomáhá malé elitě shromažďovat obrovské bohatství na úkor stovek milionů. Tři nejbohatší lidé mají finanční majetek větší, než 48 nejchudších zemí dohromady. Za pouhé čtyři dny si vysocí manažeři předních módních značek vydělají tolik peněz, jako jejich průměrný bangladéšský dělník za celý život. Problémy se ale týkají i Evropy a Severní Ameriky.  

CHUDOBA SE DĚDÍ

Uvnitř vyspělého světa roste nerovnost vytrvale už desítky let a sociální třídy se od sebe vzdalují a uzavírají. Přestáváme držet osud ve vlastních rukou a místo toho čím dál tím víc záleží jen na tom, do jakého prostředí se narodíme. 

Asi kolem 30 - 40% mladých Kanaďanů ve střední třídě pracuje pro stejnou firmu jako pracuje i jejich otec. Mladí Kanaďané, kteří patří k nejbohatším vrstvám, pracují ve stejně formě v 70% případů. Ze sociální mobility se stává jen mlhavý sen, čím dál víc to vypadá, že vysoké manažerské pozice se dědí jako panská léna a šlechtické tituly. Jedná se o výsadu, které se dostane jen tomu, kdo se narodí do správných podmínek.

Uspět bez potřebného zázemí je složitější než kdykoliv v posledních 40 letech. Je jistě přirozené, že majetnější rodiny mají tendenci více investovat do vzdělání a rozvoje svých dětí. Narodit se do chudé rodiny ale začíná být čím dál tím větší překážkou. V USA vydávaly v 70. letech bohaté rodiny na své děti asi 4 krát tolik, co ty nejchudší. Dnes vydávají 7 krát tolik. Startovní čára už není rovná. 

NEROVNOST JE PROBLÉM VŠECH

Čísla a statistiky, které vypovídají o dnešní situaci zvedají ze židle. Nejsou ale jen námětem pro filosofy. Příjmová nerovnost není v žádném případě jen morální otázkou. Nové výzkumy ukazují, fenomén nerovnosti zasahuje nejenom spodní vrstvy, ale společnost jako celek. 

Autoři Wilkinson a Pickettová ve své publikaci "Rovnováha" z roku 2013 dokazují, že kde je vyšší příjmová nerovnost, tam je taky více vězněných osob, větší kojenecká úmrtnost, nižší délka dožití, vyšší obezita, horší výsledky vzdělávání dětí a také vyšší výskyt psychických onemocnění. Zásadní zjištění je, že všechny tyto jevy prostupují napříč vrstvami. Není to tak, že by nejchudší část populace táhla svými problémy průměr země dolů. Týká se to každého z nás. 

Další články na blogu NaRovinu: 

Zdroje: